čtvrtek 4. srpna 2016

Brexit a studium v zahraničí?

EU referendum: what it means for you 

If you are an EU national who's applied to study in the UK, you may be concerned about what the recent referendum results mean for you. There are a few things you can do to find out more information about Brexit:
Other statements will be added here when they're available.

středa 3. srpna 2016

Velmi pěkný rozhovor nejen o studiu v USA

Student Harvardu: Na efektivním altruismu mě zaujalo, jak je díky němu jednoduché změnit svět

Aleš Flídr je jedním z Čechů, kterým se podařilo dostat se na jednu z nejprestižnějších univerzit na světě – Harvardovu univerzitu v USA. Na té studuje již třetím rokem ekonomii. Kromě toho je ale členem harvardského spolku, který se zabývá takzvaným efektivním altruismem. Jaké to je studovat na světově známé univerzitě, čím se studium v zahraničí liší a co je to vlastně efektivní altruismus?
 Aleš FlídrDalších 7 fotografií v galerii
6.7.2016 15:00   |   
Proč jste se rozhodl jít studovat do zahraničí?
Pro přihlášky do Británie a USA jsem měl řadu důvodů: jazyk, mimoškolní aktivity, rozmanitost. Tím hlavním ale byl přístup ke vzdělání. Rozdíl vysvětlím na dvou školách rybářství – české a americké. V té české vám budou říkat všechny názvy ryb a detaily jejich biologie. Dozvíte se, že jejich buňky obsahují cytoplazmatickou membránu, což je selektivně semipermeabilní fluidní mozaika, jejímž vchlípením vznikají tylakoidy. To je jediná věc, co mám v paměti ze středoškolské biologie. Budete se učit nazpaměť názvy a polohu rybářských revírů, naučíte se poučky pro vázání vlasce a nástrah. Když budete mít štěstí, tak vám v hodině jednou i ukáží prut, nebo spíš jeho obrázek.
A co se stane na rybářské škole v USA?
V USA vám naopak dají do ruky prut a postaví vás k řece. Chytíte rybu a vysvětlí vám, že je to pstruh a že je to ryba. Že má šupiny a ocas. „Takže všechny ryby mají šupiny a ocas?“ zeptáte se. Na to řeknou, ať chytnete další a ověříte si to. Až nachytáte dost kaprů a candátů, tak jednoho vykucháte, ukážete si, jak vypadá uvnitř. A pokud budete mít zájem, dáte vnitřnosti pod mikroskop a třeba uvidíte i tu bájnou cytoplazmatickou membránu.
Pro studium na Harvardu nemusíte zakládat Harvardské fondy.
Vraťme se zpátky k volbě Harvardovy univerzity… Na konci střední jsem měl pocit, že více informací už mě dál neposune a chtěl jsem se naučit skutečně „rybařit“. Měl jsem velké štěstí, že jsem dostal inspiraci, informace a rady od lidí kolem Letní akademie Discover, kterou vřele doporučuji všem se zájmem o studium v zahraničí nebo o poznání obecně. Co se týče Harvardu konkrétně, k mému překvapení se přihlášky docela podařily a měl jsem příjemnou volbu mezi Oxfordem, Harvardem a Yalem. Podle objektivních kritérií jsou všechny tři podobné, takže rozhodl intuitivně dobrý pocit z prostředí na Harvardu.
Není studium v USA drahé? Rád bych vyvrátil nejrozšířenější mýtus o studiu v USA – není potřeba být dítětem Babiše nebo Kellnera. Pokud jednu z bohatších amerických škol přesvědčíte, že na ni máte, bude ochotná vaším směrem vyhodit opravdu hodně peněz v závislosti na finanční situaci rodiny. Studium je tedy dostupné i pro nemajetné Čechy. Mnozí z nás v USA studují úplně zadarmo, jiní za zlomek jinak přemrštěných cen školného.
S jakými dalšími rozdíly mezi studiem v Česku a studiem v USA se setkáváte? Jak jsem už naznačil, v USA se klade větší důraz na obecné dovednosti jako kritické myšlení či řešení problémů. V matematice a technických předmětech se dává mnohem větší důraz na pochopení principů a získání intuice tím, že v zadaných cvičeních máme sami přijít na to, co se v ČR servíruje v podobě definic, pouček a vzorečků. Jsme hodnoceni za práci v průběhu semestru a závěrečné zkoušky tak určují jen kolem třetiny známky. Nejčastějším zvoláním studentů v mých oblíbených „společenských a humanitních pavědách“ v „Jů Es Ej“ je: „Jů, esej!“ Místo šprtání jmen a dat se snažíme logickými argumenty obhájit konkrétní stanovisko. Obrovský rozdíl je taky v přístupu profesorů. Překvapilo mě, že i ty největší hvězdy si na mě udělají čas a zodpoví mé otázky, at' už po přednášce nebo při osobních konzultacích
Jídelna pro prváky v Bradavicích (na Harvardu).
Je rozdílný i celkový systém výuky na univerzitách?
V USA se člověk nehlásí na konkrétní obor, ale během čtyřletého bakaláře si vybírá ze stovek, možná až tisíců předmětů. Já jsem například studoval předměty v ekonomii, filosofii, matematice nebo kognitivních vědách. Ve druháku jsem si potom zvolil hlavní obor – nejprve filosofii, potom jsem přeběhl k ekonomům. Každý systém má samozřejmě své mouchy. Šíře záběru na úkor hloubky, která se potom dá dohnat v navazujícím studiu. Průměrné vzdělání v USA nestojí za moc a důraz na dovednosti potom často vede k bídnému všeobecnému přehledu. Ideál je asi někde mezi, což je přesně ten důvod, proč by měl člověk USA po české střední zvažovat.
Definice efektivního altruismu (EA), kterému jste se začal na univerzitě věnovat, se různě posouvají. Hovoří se o tom, jak lze udělat co nejvíce dobra, další stránky zase píší, že se jedná o „filozofii a hnutí, které se pokouší k etickému rozhodování uplatňovat důkazy a rozum“. Jak byste vy sám popsal EA?
Moje oblíbená definice ho popisuje jako proces o dvou krocích. První je zjistit, jak lze co nejvíce zlepšit svět. Druhý krok je udělat to.
Nejlepším modelem slona je ale vždycky slon, a proto ukážu obecné principy na příkladu. Když ti někdo nabídne, že můžeš mávnutím proutku zabránit všem úmrtím z válek 20. století, tak pokud nejsi sociopat, asi po takové možnosti skočíš. Poukázky na záchranu desítek milionů se sice bohužel neprodávají na ulici, ale přesto existuje člověk, který si může nárokovat podobný počin. Ten člověk se zaměřil na pravé neštovice, tedy krutou nemoc, která způsobila jen za 20. století úmrtí 300–500 milionů lidí. To je minimálně dvojnásobek obětí oproti všem válkám za stejné období.
Přišel s očkováním?
Očkování bylo známé od 18. století, ale pravé neštovice z větší části unikaly veřejné pozornosti. Až do roku 1958, kdy se na scéně objevil nepravděpodobný hrdina, náměstek sovětského ministra zdravotnictví Viktor Ždanov, kterého napadlo něco neslýchaného: úplně vymýtit pravé neštovice. Vlivem jeho činnosti byly roku 1977 pravé neštovice odstraněny z povrchu zemského. Přičítat Ždanovovi stamiliony zachráněných životů by asi bylo přehnané. Někdo by pravděpodobně dříve nebo později s podobným plánem přišel. Pokud ale konzervativně odhadneme, že vymýcení pravých neštovic urychlil o 10 let, můžeme mu děkovat za nějakých 20 milionů životů, tedy asi dvě České republiky. 
A jak přesně souvisí Ždanov s EA?
Ždanovův přístup skvěle ilustruje jeho principy. Pokud se rozhodnu využít část svého času, peněz nebo energie pro pomoc druhým, měl bych si klást následující otázky:
Kolika lidem pomůžu a jak moc? A jedná se o zanedbaný problém?
Ždanov se mohl zaměřit na vzácnou nemoc jako ALS a vymyslet korespondenční Ice Bucket Challenge. Nebo mohl obětem neštovic posílat plyšáky. Ani v jednom případě by neudělal tak obrovské množství dobra. Hlavním kritériem rozhodování jsou očekávané výsledky, ne hřejivost pocitu z pomoci. Mohl se také věnovat sovětskému zdravotnictví. Tam by ale neměl příležitost udělat tak velký pokrok jako v rozvojovém světě. Dá se předpokládat, že čím méně lidí na problému pracuje, tím více může moje snaha změnit. Například to, že malárie dostává asi čtvrtinu prostředků na výzkum oproti plešatění, je dobrý indikátor zanedbanosti.
Jak pomoct co nejefektivněji? Ždanov mohl jít léčit přímo do Afriky. Nebo na půdě WHO prosazovat homeopatika. Ani v jednom případě by nepomohl takovému množství lidí. Při rozhodování je třeba používat vědeckou metodu a pracovat s nejistotou. Ale o tom později.
Na Harvardu studujete již třetím rokem. Dozvěděl jste se o efektivním altruismu právě v USA, nebo již v České republice?
Vztah k EA samozřejmě musel vyrůst z nějakého podhoubí. Rodiče mě naučili o všem pochybovat a nepovažovat výplatní pásku za ohodnocení kvality života. Česká zkušenost s komunismem mě odradila od velkých politických ideologií ve prospěch hledání pravdy bez návodu ze stranických příruček. A Václav Havel ve mně zasel myšlenku aktivního světoobčana. Bez studia v zahraničí bych se však k EA jako takovému asi nedostal. Nejprve mi na střední při přípravě na kolotoč přihlášek učarovala analytická filosofie a rozvojová ekonomie, tedy základní pilíře EA. Na Harvardu mi potom při prezentaci mimoškolních aktivit tehdejší předsedové Harvard Effective Altruism strčili dolar před nos a představili mi tři charity, na které je můžu věnovat. Zjistil jsem, že vůbec nevím, jak ten problém můžu řešit, ale chtěl jsem vědět jak na to. Navíc jsem zjistil, že mezi hosty toho semestru budou filosof Peter Singer či zakladatel Skypu Jaan Tallinn. Hned jsem se tedy zapsal a bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí mého života.
Profesor Petr Singer.
Čím vás tato filozofie zaujala?
Jednak logikou a konzistencí. Ve své hlavě také vnímám vzrušení z toho, jak jednoduché je výrazně změnit svět. Například oxfordský filosof Toby Ord vypočítal, že pokud bude celý život dávat část svého skromného akademického platu na efektivní charity, může celkově svými příspěvky vyléčit slepotu až u 80 tisíc lidí. To je jako obrovský fotbalový stadion lidí, kterým můžu zachránit zrak. To je navíc jen spodní hranice. Toby zároveň založil efektivní organizaci Giving What We Can a ve Future of Humanity Institute se snaží vymyslet jak zabránit vyhynutí lidstva. Obě tyto činnosti můžou být daleko hodnotnější než jeho příspěvky. U EA bych taky dost možná nevydržel, kdyby nepřišel v jednom balení s hnutím, které je pro mě jako ušité na míru. V EA jsem našel hnutí většinou extrémně inspirativních a inteligentních lidí, kteří sdílí mé cíle a s nimiž mohu společně hledat pravdu, ne jen vesele potvrzovat ideologická dogmata.
Vedl jste i harvardskou organizaci efektivního altruismu. Čemu přesně se organizace věnovala?
Časopis Esquire nedávno uspořádal anketu o tom, kdo je nejlepším člověkem všech dob. Vyhrál Matt Damon. Při vší úctě k jeho hereckým schopnostem mi nepřišel jako úplně ideální volba. I mezi absolventy Harvardu by se podle mě našli mnohem lepší kandidáti. Například Bill Gates, který nejprve zlepšil životy ve vyspělém světě zpřístupněním počítačů běžným domácnostem a potom využil své jmění k založení jedné z nejefektivnějších nadací, skrz kterou posílá do rozvojových zemí ročně miliardy dolarů.
Zdá se dost důležité, aby se lídři příštích generací chovali více jako Bill Gates a méně jako třeba Donald Trump. Proto se snažíme ovlivnit myšlení lidí, u kterých je taková budoucnost pravděpodobná. A samozřejmě následujeme metodu, kterou se řídí celé hnutí: testovat hypotézy o tom, co funguje a co už ne.
Zatím se nejlépe osvědčuje program, ve kterém pár studentů, kteří projdou přijímacím řízením, vzděláváme v principech EA a aplikované racionality. Přijmeme typicky 15–20 studentů na semestr a rozebíráme EA při každotýdenních večeřích, často s hosty jako psycholog Steven Pinker, zakladatel Skypu Jaan Tallinn nebo ekonom a Clintonův ministr financí Larry Summers. Právě Summers v reakci na interakci s naší skupinou podpořil EA v přednášce pro stovky lidí. K tomu se váže další cíl – získat pro myšlenky EA lidi, kterým už dnes naslouchají mnozí. Jejich slovo má samozřejmě mnohem větší váhu. Zároveň se snažíme hledat úspěšné modely, které potom můžou přebrat další organizace v EA. Proto teď třeba píšu knižního průvodce vedením studentských skupin.
A jak funguje efektivní altruismus v praxi?
Ukažme si dva konkrétní aspekty: volbu kariéry a životní styl. V kariérním poradenství v poslední době získala velkou popularitu mantra následování svých snů. Nejvíce je spojována Stevem Jobsem. Zní to sice pěkně, ale v praxi je to příšerná rada. Kdybych ji následoval, stal bych se popelářem, fotbalovým skautem nebo profesorem filosofie. Většina lidí má nepraktické zájmy a zatím ještě nemůžeme být společností umělců a sportovců. Této problematice se věnují kolegové z 80,000 Hours, kteří zkoumají, jak si lze správně vybírat práci, na jaké proměnné se má člověk soustředit a jak při tom udělat co nejvíce dobra. Jejich rada zní: ze začátku kariéry se soustřeďte na učení dovedností, budujte kariérní a společenský kapitál a nezaměřujte se tolik na přímý vliv. Práce v neziskovém sektoru se tak třeba nejeví jako dobrá volba, pokud si nejste jistí efektivitou a dobrým vedením dané organizace. Naopak slibně se jeví třeba start-upy, výzkum důležitých problémů a pro některé i politika.
Dustin Moskovitz spoluzaložil Facebook a vydělaných 8 miliard dolarů věnuje efektivnímu altruismu.
Z vlastní zkušenosti taky můžu říct, že principy EA se dají dobře přenést do většiny oblastí života. Například při studiu já a mí kamarádi z EA aplikujeme ten stejný algoritmus: zjistit, jak nejlépe na to, a vykonat plán. Jasnost ohledně cílů a nejlepších metod k jejich dosažení může zkrátit studium na test nebo psaní eseje na zlomek původního času při zachování nebo zvýšení kvality.
Peter Singer – filozof, který je známým podporovatelem EA – v rozhovoru pro lidovky.cz řekl: „Můžete vydělávat skromný obnos, ale prostě žít o něco skromněji než ostatní, a brzy zjistíte, že vám zbývá dost na to, abyste mohli přispívat efektivním charitám.“ Myslíte si, že je reálné, aby se lidem s nízkými příjmy chtělo finančně pomáhat ostatním?
Krátká odpověď je ano a to ze dvou důvodů. První je čistě sobecký: existují hory důkazů, že pomoc druhým je jedna z nejlepších investic do vlastního štěstí. Vždy mi to přišlo až moc výhodné, ale studií je tolik, že se jim dá věřit. Druhým důvodem je to, že my Češi často nemáme dobrou představu o tom, jak velká je chudoba v rozvojovém světě. U nás označujeme důchodce nebo nezaměstnané (oprávněně) za chudé, ale oproti subsaharské Africe si všichni žijeme jako šlechta. S průměrným českým platem jste bohatší než 93,5 % světové populace. S osmi tisíci měsíčně jste pořád mezi 20 % nejbohatších. A to už se bere v potaz, že v rozvojovém světě je značně levněji.
Srovnání bohatství průměrného Čecha se zbytkem světa.
Existuje mnoho lidí, kteří žijí s ekvivalentem deseti korun na den, trpí hladem a nemocemi. Proto může člověk předpokládat, že jedna koruna udělá v rozvojovém světě aspoň stokrát více dobra než u nás. U dalších zanedbaných skupin, jako jsou budoucí generace nebo zvířata, může být tenhle multiplikátor ještě mnohem větší.
Jak se mimochodem dojde k tomu, že je charita „efektivní“?
Pomocí vědecké metody. V Česku například často slyším, že místo rozdávání ryb je lepší příjemce pomoci naučit chytat ryby, takže by se mělo investovat do vzdělání. To zní logicky. Existuje například řada programů pro rozdávání učebnic ve školách nebo zvýšení počtu učitelů. Dobré nápady, ne?
Michael Kremer, rozvojový ekonom z Harvardu, přišel s následující radikální myšlenkou: Co kdybychom se obtěžovali s jejich otestováním? Jako jeden z prvních začal v ekonomii používat studie s náhodně vybranou kontrolní skupinou známé z medicíny. Vezmete skupinu lidí, které náhodně rozdělíte na dvě poloviny. Jedné dáte „lék“, druhé placebo (v rozvojové ekonomii typicky „nic“). Výsledek? Učebnice i učitelé mají plus mínus nulový efekt. A víte, co nejvíce pomohlo vzdělání? Dát dětem léky hubící červy, kterými jsou prolezlí, což vysává jejich energii a snižuje docházku i schopnost přemýšlet. Ukázalo se, že nemocný člověk prut nezvedne. Nejprve jej musíte vyléčit.
Vědecký skepticismus je důležitou součástí EA.
Co ale dělat u té většiny věcí, které se nedají otestovat?
Dejme si další příklad. Efektivní altruisté jsou divní tím, že velká část z nich si myslí, že vyhynutí lidstva by bylo docela na houby a že by se s tím mělo něco dělat. Jsou velmi dobré důvody se domnívat, že jsme v čapkovském scénáři, kde se prudký vývoj nebezpečných technologií nesetkává s podobným vývojem civilizační moudrosti. Například v nedávné analýze oxfordský Global Priorities Project odhadl, že průměrný člověk pravděpodobněji zemře důsledkem vyhynutí lidstva než při dopravní nehodě. Přesto jsou motivace v akademické sféře nastavené tak, že brouk hovnivál dostává stonásobně větší pozornost než přežití lidstva.
Přemýšlení o spekulativnějších oblastech mi ale nedává bianco šek propagovat své oblíbené teorie nebo generalizovat ze science fiction. Mám povinnost používat vědecké znalosti a historická data, abych se co nejvíce přiblížil pravdě a našel nejlepší způsob, jak můžeme oddálit potopení naší lodi. A být si u toho vědom, že můj mozek je spektakulárně špatným nástrojem pro přemýšlení o vzdálené budoucnosti a důležitých věcech s nízkou pravděpodobností.
Jak by podle vás EA mohl ovlivnit svět v budoucnu?
Hlavním domácím úkolem by mělo být nenásledovat příklad předchozích velkých -ismů. Neočekával bych, že nám hrozí znovu nebezpečí od nacismu typu: „Dobrý den, já jsem Nacismus, nechcete si vzít svastiku a zahajlovat si?“. I když v poslední době se nemůžu ubránit pochybnostem. Proto je třeba hledat vnitřní i externí kontrolu toho, kam se každé podobné hnutí vyvíjí. V lepším případě by mohl EA být ekvivalentem osvícenství, který přenese snahy dělat dobro z oblasti alchymie do oblasti vědy. Medicína také do 19. století údajně zabila více lidí, než kolik zachránila. Pořád má daleko k ideálu, ale aspoň už má celkově pozitivní efekt. Pokud se EA bude vyvíjet správným směrem, má podle mě velký potenciál zamezit obrovskému množství utrpení a prodloužit „minimální trvanlivost“ lidského druhu. A potom pomoct lidstvu využít velký potenciál: máme celý vesmír na objevení a pomocí vědy můžeme dosáhnout mnohem delších a spokojenějších životů.
Mým přáním je, aby se na nás jednou naši potomci dívali tak, jako se my teď díváme na první opice, které začaly naši vývojovou větev. Aby byli výrazně dál, ale aby mohli cítit vděčnost, že jsme jim to nepokazili a využili příležitostí, kterých se nám dostalo. Aby bylo jasno, tomuto pěknému příběhu nepřikládám větší než desetiprocentní pravděpodobnost. Z vnějšího pohledu totiž nejsou šance na takový výsledek příliš dobré. Ukáže se, že EA může oslovit jenom nerdy, jako jsem já, nebo se kvůli vnitřním rozporům rozpadne. Nebo skončí kvůli jedné z nekonečného množství neočekávatelných příčin. Ale i kdyby byl EA vymazán ze světa dnes, má za sebou hmatatelné zlepšení milionů lidských životů.
Hodně mladých lidí odjíždí do zahraničí studovat nebo pracovat a v zemích, kam odjíždí, často zůstávají. I proto, že ohledně naší země propadají skepsi. Jste jedním ze „skeptiků“? Plánujete v USA zůstat, nebo se jednou vrátíte do ČR?
Ačkoli jsem skeptik v epistemologickém smyslu, jsem optimistou ohledně krátkodobého lidského vývoje a ČR není výjimkou. I když tandem Zeman-Babiš vypadá děsivě a média nám každé ráno servírují naši oblíbenou porci pesimismu, spousta věcí se zlepšuje. Jednak jsou tu stálé globální trendy jako bohatnutí nebo snižující se míra násilí a válek, na kterých se snad budeme podílet. Dalším důvodem k optimismu je pro mě právě komunita absolventů zahraničních univerzit, která se snaží své rodné zemi vracet, co v mládí dostala. Je tu řada projektů, jako Letní akademie Discover nebo Yoda Mentorship Programme, které ty idealističtější z nás dávají dohromady. A nezapomeňme na EA – čím horší to tady bude, tím větší důvod vrátit se.Více na: http://student.e15.cz/q-a/student-harvardu-na-efektivnim-altruismu-me-zaujalo-jak-je-diky-nemu-jednoduche-zmenit-svet-1306319#utm_medium=selfpromo&utm_source=e15&utm_campaign=copylink

čtvrtek 28. července 2016

Rozhovor o studiu v zahraničí - převzato z E15.cz

Člověk musí být hladový a připraven učinit oběti, říká absolvent Stanfordu o studiu v zahraničí

Aleš Weiser strávil celé univerzitní studium v zahraničí – na University of Nottingham vystudoval bakaláře a poté se mu podařilo dostat na Stanford, kde absolvoval MA v East Asian Studies. Svůj zájem o Asii prohloubil jako logistics specialist v České sekci na EXPO 2010 v Šanghaji nebo při stáži na české ambasádě v Kuala Lumpur. V současnosti působí jako strategický manažer potravinářského gigantu Mars ve Velké Británii. Co všechno mu bohaté zahraniční zkušenosti přinesly?
 Aleš Weiser

Proč jste se rozhodl pro studium Mastera v zahraničí?
V zahraničí jsem dokončil střední školu a vystudoval bakaláře. Pokračovat na Mastera v zahraničí tak bylo logické. O jiné alternativě jsem ani nepřemýšlel.
Jaký je podle vás nejlepší model pro studium Mastera v zahraničí: vyjet hned po českém bakaláři, vyjet po českém magistru, nebo vyjet na celou vysokou školu do zahraničí?
Na to se mi bohužel těžko odpovídá – je to hodně osobní a pro každého funguje trochu něco jiného. Jednoduše řečeno není jeden model, který by se dal označit jako nejlepší. 
Já osobně jsem do zahraničí odjel již před koncem střední školy. Po maturitě jsem se do ČR za studiem už nevracel. Rozhodl jsem se v Anglii zůstat a vystudovat bakaláře na University of Nottingham. Následoval Master v USA.
Proč jste si vybral právě Stanford a studium v USA?
Hlásil jsem se na magisterské programy v USA a Velké Británii. Ve finále jsem měl na výběr mezi přijetím na Stanford, Oxford a LSE. Přiznám se, že dlouho jsem se rozhodovat nemusel. I přes to že Stanford byl jednoznačně finančně nejnáročnější, tak USA bylo dlouhodobě jasná volba číslo jedna – nejlepší školy, možnost žít v nové zemi, zažít novou kulturu.
Jakou přidanou hodnotu má podle vás studium Mastera v zahraničí? Čeho si nejvíc ceníte a z čeho jste byl naopak případně zklamaný?
Master v zahraničí vám jednoznačně přidá na světovosti a rozhledu, schopnosti analýzy a chápání souvislostí v globálním kontextu, komunikaci s lidmi různých kultur a politického a náboženského přesvědčení, řešení problémů apod. To vše člověka formuje a posouvá osobnostně dál, bez ohledu na obor, který v zahraničí studuje. 
A čeho si nejvíce cením? Moci se doma podívat na titul a říct si, že mám magistra ze Stanfordu, je fajn. Je to přeci jenom vrchol mé akademické dráhy, ale nedokáže to plně vystihnout ten vnitřní pocit naplnění a nadšení, které mne skoro každý den na kampusu provázelo. Ať už to byl přístup ke studijním poradcům a profesorům, kteří jsou bývalými ministryně zahraničí, velvyslanci, agenty CIA, nebo i semináře zahraničních expertů, všudypřítomná motivační atmosféra, možnosti sportovního vyžití, nádherné prostředí, cestování. To vše jsou střípky, ze kterých se skládá ta celková mozaika. 
Nad negativy a zklamáním se přiznám, že tápu. Jestli nějaké byla, tak mě spíš posílila a posunula dál v pozitivním slova smyslu. Je to o tom, jak si to člověk srovná v hlavě.
Nabízí studium v USA, respektive konkrétně na Stanfordu možnosti, které by jinak český student nedostal? Mám na mysli konkrétní aspekty ve vzdělávání, mimoškolní aktivity apod.
Na Stanfordu je v oblibě praktická aplikace znalostí a snaha zapojit kreativitu a kritické myšlení. Velmi oblíbené jsou zvláště krizové simulace, kde se odvíjí určitý děj, který se mění, jak čas ubíhá, a studenti na to musí reagovat. Když jsem chodil na kurz o americké zahraniční politice, který učí Condoleezza Rice (minstryně zahraničí USA v druhé Bushově vládě, pozn. red.), tak ta simulace (tématem byla válka v Sýrii) byla součástí závěrečné zkoušky a trvala celých 48 hodin. Jednoznačně jeden z největších zážitků za ty dva roky studia.
Jaké jsou možnosti financování studia a stipendií?
V ČR je hned několik nadací, které se specificky zaměřují na podporu studia na elitních zahraničních školách. Já osobně jsem vděčný za štědrou podporu hned tří z nich – Nadaci Zdeňka Bakaly, Nadaci Martiny a Tomáše Krskových a Nadaci pro rozvoj vzdělávání. 
Univerzitních stipendií na magisterské programy v USA je naprosté minimum. Už v přijímacím dopise na Stanford mi bylo řečeno, že nejsou. Vše je tedy na vás. Až ve druhém ročníku jsem díky studijním výsledkům získal menší příspěvek na školné od univerzity, abych mohl studia dokončit.
Myslíte si, že se taková obrovská investice vrátí?
Už před přihláškou jsem se zařekl, že na peníze brát ohled nebudu. Půjdu tam, kde se mi bude nejlépe studovat a žít. Může to znít šíleně, ale nemá cenu se tím stresovat, dokud na to opravdu nepřijde čas. Vůbec nejtěžší krok je se na takové školy vůbec dostat. Další věci se už dají nějak vyřešit.
Na školu jsem odjel a neměl ještě plně pokryté náklady na studium. Byl to velký risk, ale byla to příležitost, kterou jsem si nemohl nechat proklouznout mezi prsty. Dopadlo to tak, že v prvním ročníku jsem pak měl dvě práce na kampusu najednou, abych měl vůbec na jídlo! 
A jestli se investice vrátí? U škol jako Stanford nebo Oxford skoro určitě, ale řekl bych, že moje celkové zkušenosti na Masteru v USA se těžko dají vyvážit penězi – není tam přímá úměra. Ano, celkové náklady se vyšplhaly k 90 000 dolarů, ale získané životní zkušenosti, rozhled, znalosti, vzpomínky a kontakty jsou něčím, z čeho, budu čerpat po zbytek života. Může to znít jako klišé, ale myslím to zcela vážně a bez jakéhokoli patosu. 
Jak probíhalo výběrové řízení?
Na Mastera do USA člověk v naprosté většině případů potřebuje dva standardizované testy – GRE (Graduate Record of Examination) a mezinárodní test z anglického jazyka – hodně škol jich akceptuje hned několik. Obě zkoušky je možné složit v testovacích centrech v ČR. Já osobně jsem například test z angličtiny mít nemusel díky bakaláři z Velké Británie.
Kromě testu se přihláška většinou sestává z motivačního dopisu, známek z bakaláře, studijního plánu (studentova představa, jaké přednášky by chtěl navštěvovat, případně téma diplomové práce, pozn. red.), výtažku z písemné práce (publikovaný odborný text nebo jeho část, pozn. red.), životopisu a doporučení profesorů. Přihláška se například také ptá na to, s jakým profesorem na škole, na kterou se hlásíte, jste přihlášku konzultoval, či jak by vaše přítomnost na kampusu zvýšila diverzitu studentské populace.
Žádný oficiální pohovor se nekonal, jakmile odešlete přihlášku, čekáte, jak výběrová komise rozhodne. Co jim neřeknete v přihlášce, se pravděpodobně nedozví – je dobré hned od začátku prezentovat koherentní a smysluplný příběh, který má hlavu a patu a zaujme. Výběr samotný trvá okolo deseti týdnů, ale příprava na testy a samotnou přihlášku může trvat i několik měsíců.
Jak by se měl student připravovat, aby byl u výběrového řízení úspěšný? Co všechno pomůže obohatit studentův profil, který bude hodnocen?
Hlavně by si měl kandidát uvědomit, čím je výjimečný a dobře to prodat. Každý máme něco, ale často to nedokážeme vystihnout a správně formulovat. To je podle mého částečně dáno i českou náturou a společností. Neumíme a ani nejsme vedeni k tomu se pochválit a otevřeně hovořit o našich silných stránkách a schopnostech z obavy, že nás ostatní budou mít za arogantní. Zdravé sebevědomí je ale na zahraničních školách naprostou nezbytností, aby kandidát působil v přihlášce přesvědčivě.
Z čistě praktického hlediska je důležité mít silný příběh, podpořený fakty, zkušenostmi a motivací, které do sebe zapadají. Chce to se však vyvarovat pouhému vyjmenovávání a vypisování. Když výběrové komisy sdělím fakt, tak musí být jasné nejen, co to bylo, ale i proč a jak to formovalo mé úvahy a rozhodnutí. 
Na standardizované testy platí staré dobré heslo „practice makes perfect!“ 
Jaké jsou možnosti praxe při studiu?
Placená praxe je v USA většinou možná pouze na kampusu univerzity. Já osobně jsem se soustředil na brigády, abych mohl pokrýt základní životní náklady, spojitost se studiem byla minimální.
Co naopak často v USA funguje velmi dobře, je finanční podpora stáží během letních prázdnin mezi prvním a druhým rokem studia. Zde je snaha o opravdové praktické uplatnění. Mě osobně Stanford výrazně podpořil během letní stáže v diplomatických službách v jihovýchodní Asii.
Do jaké míry se domníváte, že se studium Mastera v zahraničí zúročí v kariéře?
Pro mou současnou práci nebyl Master v zahraničí podmínkou, ale nepochybuji o tom, že mi v získání práce pomohl. Zaměstnavatele zajímá váš potenciál, adaptibilita, flexibilita, schopnost rychle se učit a vycházet s lidmi, analyzovat data, uvažovat kriticky – jinými slovy „transferable skills“. K rozvoji takových vlastností studium Mastera rozhodně pomůže. Kromě toho je Master pro zaměstnavatele důkazem cílevědomosti, dlouhodobého tahu na bránu, zájmu o širší poznání a zároveň hlubší znalosti ve specifickém oboru. V případě, že je ze zahraničí, to platí dvojnásob – tam se pak přidává nezávislost, ochota obětovat se, globální mobilita, diverzita a v neposlední řadě jazyková vybavenost.
Jak na zahraniční titul pohlížejí české firmy?
V ČR mnoho zkušeností s hledáním práce nemám a ty, které mám, jsou bohužel spíše negativní. U nás je až tragicky silně zakořeněn tradiční přístup, že člověk by měl pracovat v oboru, který vystudoval. Jde to ruku v ruce s přílišným důrazem na faktické znalosti. Už bych se ani nedopočítal případů, když se mě lidé překvapeně ptali, co že jako chci s East Asian Studies v budoucnu dělat, a měli problém si v hlavě srovnat, že bych mohl dělat něco, co nemá přímou návaznost na můj studijní obor. V tom jsem ve srovnání se zbytkem vyspělého světa výrazně pozadu.
V Anglii, USA a dalších západních zemích se většina zaměstnavatelů zajímá především o již zmíněné „transferable skills“. Zbytek se naučíte takříkajíc „za chodu“. Koneckonců je to většinou ten nejefektivnější způsob. Je tam ochota se vám věnovat a firmy investují nemalé peníze do dalšího osobního i funkčního rozvoje. To mi v ČR chybělo.
Doporučil byste studium Mastera v zahraničí? Jsou obory nebo okolnosti, kdy se takové studium nevyplatí?
Ano, doporučil. Člověk ale musí být hladový, opravdu to chtít a jít za tím a být ochoten učinit oběti – není to nic pro pohodlné lidi. Pak jsou dveře otevřené.
Co se týče oborů, to si musí každý ve své hlavě srovnat sám. Ať každý studuje to, co ho baví a zajímá, to je to nejdůležitější. Nejsmutnější jsou příběhy o lidech, kteří investují svůj čas, píli a peníze do něčeho, co jim někdo podsunul nebo nařídil, ale co je nenaplňuje.
Čemu se v současnosti věnujete?
Pracuji ve Velké Británii jako manažer ve společnosti Mars Chocolate UK Ltd., která spadá pod americký potravinářský gigant Mars Inc. 
Jaké jsou vaše další studijní nebo pracovní plány?
Další titul zatím neplánuji. Myslím, že toho bylo prozatím dost. Spíš možná nějaký online kurz, či něco praktického jako kurz potápění či surfování. V blízké budoucnosti bude hlavně dobré zúročit zkušenosti získané během studia v zahraničí v praxi. Vzhledem k tomu, že pracuji pro společnost, která dělá business po celém světě, jsem přesvědčen, že o příležitosti nebude nouze. 
Co byste obecně doporučil českých vysokoškolským studentům?
Dream big and don´t take no for an answer!Více na: http://student.e15.cz/career/clovek-musi-byt-hladovy-a-pripraven-ucinit-obeti-rika-absolvent-stanfordu-o-studiu-v-zahranici-1303206#utm_medium=selfpromo&utm_source=e15&utm_campaign=copylink

Žebříčky, žebříčky a zase žebříčky

Dobrý den,

žebříčků je celá řada, není to hlavní vodítko při výběru univerzity, ale může to posloužit k lepší orientaci při sestavování TOP 5 listu.

Nedávno vyšel další žebříček dle Nature Indexu, zaměřený především na přírodní vědy, dle jejich "vědeckých výkonů".

Link: http://www.natureindex.com/annual-tables/2016


úterý 12. července 2016

'Top universities to offer full degrees online in five years'

Leading universities will offer fully accredited undergraduate courses online within five years, says the co-founder of a US online university network.
Daphne Koller, president of Coursera, said the necessary technology was available but universities had been hesitant about their "reputation".
So far, online courses have mostly offered certificates for short courses rather than full degrees.
Prof Koller says online degrees can be "more affordable and accessible".
Founded in California four years ago, Coursera has become one of the world's biggest providers of "massive, open, online courses" - known as Moocs.
The online platform has 20 million students following courses from about 145 prestigious universities and institutions around the world.
But most of the online courses have been short units that give students a certificate, rather than a full degree or credits towards a degree.
Prof Koller, speaking at an educational technology conference in London, said the next stage for online learning would be leading universities offering mainstream undergraduate courses online, with invigilated exams and full degrees.

Daphne Koller
Image captionDaphne Koller says that the technological barriers to online university degrees have been overcome

"I'm absolutely convinced that will happen - and it will be a lot earlier than 10 years. The societal need is there.
"A full-blown undergraduate degree - I'd be surprised if that didn't happen within five years.
"Will it be fully online? Or will it have some residential components? That remains to be seen."
Prof Koller said the technology had kept improving, but universities had been held back by the "protection of the brand" and not wanting to be seen to move away from personal tuition.
"It's the perception we need to break, it's not the technology that's been the barrier," she said.
In terms of supervising exams for distance learners, she said that webcams are "surprisingly hard to beat".

Indian studentsImage copyrightTHINKSTOCK
Image captionIndia's ambitions for millions more graduates each year will require online university courses

Prof Koller said concerns about impersonal online learning were often built on an unrealistic image of traditional campus-based teaching - and that most students are not "walking on lawns next to ivy-clad buildings".
"It's a false comparison to think it's either anonymous online teaching or else a cosy armchair and individual tutors.
"When you have a lecture hall with 300 people, you're not getting personal interaction."
Online learning should not be compared "with some utopian ideal of 10 people sitting around in a seminar room engaging deeply with an instructor". 
Prof Koller says that online learning is going to become the route for students who want to improve their qualifications but who cannot afford the time or money to study for a campus-based degree.

Online learningImage copyrightFUTURELEARN
Image captionFuturelearn's online courses will count as credits towards a University of Leeds degree

"Many working adults have obligations, they have a job, a family, a mortgage, they can't go back to school."
In countries such as India, with ambitious targets to expand higher education, Prof Koller says the authorities will have to use online universities, because there is insufficient capacity in bricks-and-mortar institutions.
There are also efforts to use online learning to teach refugees, such as those displaced by Syria's civil war.
Coursera has announced a partnership with the US State Department to help refugees to access online courses to improve their job chances, such as English language lessons or computer coding.
It would remove any costs from studying, such as fees for certificates showing the completion of courses.

More stories from the BBC's Global education series looking at education from an international perspective and how to get in touch

Coursera was founded four years ago, part of a wave of online university projects that were claimed to be about to revolutionise higher education, making it cheaper and more accessible to students around the world.
Many millions signed up for free short courses - but Prof Koller is predicting another stage with online learning being incorporated into formal fee-charging degree courses from mainstream universities.
There are already many online degrees offered - but Prof Koller says that in the past, such distance learning was seen as something "respectable universities do not engage in".
There are signs that this change is already beginning to happen.
The UK's online university platform, Futurelearn, has announced a project with the University of Leeds, in which course units studied online will count as credits towards an undergraduate degree.
Students from this autumn will be able to take course units online and cut the cost of tuition fees for a geography degree.
Peter Horrocks, chairman of Futurelearn, described this as a "breakthrough moment".
Futurelearn has been created by the Open University, a longstanding provider of degrees by distance learning.
But the big change will be if leading, campus-based universities begin to compete for mainstream, undergraduate courses online.

Graduates
Image captionWill universities shift towards offering more courses online?

Another major US online university network, edX, is launching a project this autumn allowing online course units to be used as building blocks towards a full degree.
EdX is offering a range of online courses from Arizona State University - and if a student passes eight of these, costing $200 (£150) each, it counts as the equivalent of a first year at university.
Coursera has launched two online postgraduate courses with the University of Illinois, at a much lower price than their conventional counterparts.
Prof Koller says the past four years has seen a rapid rise in the numbers of students wanting to study online, but a slower reaction from universities in offering fully fledged online courses.
"We thought that the change in academic institutions would be more rapid," she said. "Universities are not the most nimble of organisations."
That change could now be approaching, she says, with universities working out their strategies for a potentially huge market.
The hype around Moocs might have faded, but the big impact could be about to begin.

čtvrtek 30. června 2016

Zkušenosti se zahraničním studiem IES

Dobrý den,

IES má velmi dobré výsledky a část studentů odchází do zahraničí na krátkodobé pobyty nebo další studium. V článku naleznete zkušenosti se zahraničním studiem několika studentů.

STUDIUM V ZAHRANIČÍ

Studium na IES FSV UK otevírá dveře na nejlepší zahraniční univerzity. Studenti, kteří se po absolvování bakalářského programu rozhodnou dále pokračovat v zahraničí, jsou dobře připraveni odborně i jazykově a jejich úspěšnost v přijímacích řízeních je mimořádně vysoká. Jak uvádí Ondřej Kokeš, absolvent University of Cambridge: "Za posledních pět let IES pokaždé vyslal jednoho až dva studenty na Cambridge, takže to rozhodně jde. Loni jsme se hlásili tři, dva nás vzali, ten třetí se dostal na Oxford."
V roce 2015 byli absolventi IES FSV UK přijati a nastoupili na následující renomované univerzity:
Columbia UniversityUniversity of Zurich
Princeton UniversityTilburg University
University of OxfordETH Zurich
University of CambridgeStockholm School of Economics
London School of Economics and Political ScienceUniversity of Warwick
Peking University, HSBC Business SchoolUniversity of Bonn
Swiss Federal Institute of Technology, LausanneUniversity of Lugano
Duisenberg School of FinanceUniversity of St. Gallen
University of AmsterdamUtrecht University
University of BolognaUniversität Basel
De Montford University, LeicesterHult International Business School
Níže si můžete přečíst zkušenosti studentů z jejich pobytů na zahraničních univerzitách:

STIPENDIUM PRO STUDIUM NA ZAHRANIČNÍCH UNIVERZITÁCH LZE ZÍSKAT I DÍKY NÁSLEDUJÍCÍM PROGRAMŮM:

Stipendijní program nadace Zdeňka Bakaly

Stipendijní program pro talentované středoškolské a vysokoškolské studenty, kteří chtějí pokračovat ve svém studiu v zahraničí, na britských nebo amerických školách. Otevření nového kola probíhá obvykle v lednu, uzávěrka přihlášek v květnu. Podrobnosti naleznete zde.

Stipendium od Nadačního fondu Martiny a Tomáše Krskových

Nadační fond Martiny a Tomáše Krskových poskytuje českým studentům stipendia na postgraduální (magisterské) studium na deseti nejlepších světových univerzitách na 1 rok. Maximální věk žadatele je 25 let. Informaci, kdy fond přijímá přihlášky, naleznete na  jejich webových stránkách.

Stipendia Kellner Family Foundation

Poskytuje stipendia na studium na domácích i zahraničních univerzitách. Žádosti o stipendium se podávají každý rok do konce května. Podrobnosti zde.

Fullbrightova stipendia

Stipendia financovaná českou a americkou vládou umožňují českým občanům studovat, provádět výzkum nebo vyučovat v USA. O stipendium se lze ucházet přímo u Fullbrightovy komise. Podmínkou vycestování je následný dvouletý pobyt v domovské zemi. Výběrové řízení probíhá jednou ročně většinou na podzim, uzávěrky pro jednotlivé programy se liší, naleznete je na webových stránkách.

sobota 4. června 2016

DOD na pražské architektuře - přeposlání

Vážení studenti

dovolte mi, abych Vás jménem Fakulty architektury ČVUT v Praze pozvala na Den otevřených dveří na FA ČVUT, který se bude konat v sobotu 11. června 2016 od 14 do 18 hodin.

Zájemci o studium budou seznámeni s formami studia, se studijními programy a podmínkami přijetí ke studiu. Připraveny jsou pro ně workshopy, výtvarné dílny, prohlídka budovy, informace o studiu a diskuze se studenty.

Otevřené budou všechny ateliéry, kde si Vaši studenti budou moci prohlédnout semestrální práce i prostředí, kde budoucí architekti a designéři pracují.

Od 19 hodin bude pokračovat večerní program Pražské muzejní noci na FA ČVUT a slavnostní dernisáž výstavy ateliérových prací Fabrika letní 2016.
Večerní program bude bohatý: hudební jam session, interaktivní instalace nebo grilování na nádvoří.

Předem děkuji za distribuci přiloženého plakátu a programu, případně sdílení události na Facebooku https://www.facebook.com/events/615155638660453/

Děkuji, že mé výzvě věnujete pozornost, budu se těšit na účast Vašich žáků.

Srdečně,
za FA ČVUT
Kateřina Rottová
--
www.fa.cvut.cz
www.facebook/fa.cvut.cz